Oblaky Zeme jsou synove tklivi, <br />maticku Zemi si krvi svou zivi, <br />slzami smyvaji starobne vrasky, <br />mladi ji lice a svezi ji vlasky, <br />ve svetu zavratne virivem honu <br />od veku pres veky do casu skonu <br />nesou si matku jak v bavlnce mekce. <br /> <br />Oblaky, oblaky, labuti kridla, <br />sedive hadanky, mlhova vridla, <br />jiter a veceru zlacene znaky, <br />ruzove kolebky, rakevni mraky, <br />nesete praotcu posledni vzdechy, <br />nesete potomkum prvni jich dechy - <br />zdravim vas, zaslosti, prislosti lidska!<br /><br />Jan Neruda<br /><br />http://www.poemhunter.com/poem/p-sne-kosmik-19/
