Desetídílný zfilmovaný román Michaila Afanasjeviče Bulgakova, jehož tématika i hlavní myšlenky doposud zcela chyběly v kinematografickém průmyslu. Nejedná se o detektivku, kovbojku, drama, komedii, historické dílo ani satiru v samostnatném pojetí. Mistrným mixem mnoha stylů z toho vychází něco zcela jedinečného, co se prolíná mezi dobou po začátku našeho letopočtu a třicácými lety v Moskvě. Období je však zcela pomíjivé vzhledem k nesmrtelným myšlenkám v díle obsažených. Jidášova zrada Ježíše popisována cizincem Wolandem v první části se přenese i do tehdy současné doby a tato odporná vlastnost je potrestána uklouznutím potenciálního zrádce na oleji, pádem na koleje pod tramvaj a uříznutí jeho hlavy kolem. <br /> <br />Dílo pojednává o setkání lidí, které se přenáší do nereálných krajin, o víře v existenci ďábla i jeho popírání. Mistr je zamilován do Markéty Nikolajevny, která, ač vdaná, jeho lásku ve sklepním bytě opětuje. Mistr je neuznaný spisovatel, jehož veledílo o Pilátu Ponském roznesli kritici na kopytech. Odchází dobrovolně do psychiatrického ústavu, kde rozpráví s básníkem Bezdomovcem, který potkal ďábla v podobě neznámého profesora. Mezitím do Moskvy příjíždí černý mág Woland se svou družinou, jímž není nikdo jiný, než samotný ďábel. Jen tak mimochodem šokuje mnoho morálně zdegenerovaných Moskvanů svými kousky s neveselým koncem. Nutno podotknout, že všichni do jednoho si to zaslouží. Woland uspořádá ve měste ples, kde se poprvé od svého odchodu do léčebny setkává Mistr se svou milou, Markétkou, a oba nešťastníci upisují své duše ďáblu, aby mohli být navždy spolu. Zdánlivě upovídaný děj první části zanechá myšlenku, která se rozvine v dalších částech. Děj se soustřeďuje do velkého bytu č. 50 jednoho v domě č.p. 302b v Sadové ulici v Moskvě, kde se ubytuje i Woland se svými asistenty a který virtuálně přemění dle potřeby jak na útulné místo k rozpravám, tak na obrovskou chrámovou stavbu pro konání bálu. <br /> <br />Dílo je mistrně natočeno a podbarveno kvalitním hudebním doprovodem. Povedl se i výběr herců, kteří svým vzhledem i hereckým umem dokonale odpovídají svým rolímm s románu. Zejména dialogy mezi mágem Wolandem a spisovateli, ale také mezi Mistrem a Markétou Nikolajevnou obsahují mnoho co k zamyšlení. Naprosto silnou myšlenku představuje vztah a věrnost Matkéty k Mistrovi, která se pro lásku upíše i ďáblu. Příběh má svým způsobem šťastný konec, ve kterém se vyrovnají dávné křivdy, odsoudí nejodpornější vlastnost zbabělost a Mistrovi i Markétě je dána možnost být spolu navždy, i když to ve světském úhlu pohledu znamená smrt. Ta ale v deném kontrastu nevyznívá jako negativní. V celém cyklu je zvýrazněn význam myšlenky, která může být na rozdíl od fyzického života věčná. Je zde kladen důraz na klid v duši v kontrastu s živořením na dně, utrpením a zatracením ze strany zkažené společnosti. Zohledněn je i fakt, že každá mince má dvě strany, že je zde prostor pro dobro i zlo, pro světlo i tmu a že i dobrý člověk vrhá temný stín stejně jako neživé věci.
